Za zatměním Slunce 1999


Den první

Výpravy za zatměním Slunce se nakonec účastní Lerby, Max, Pája a Jeník. Všichni se scházíme 7. srpna v 5:45 na hlavním nádraží ČD a úspěšně nakládáme kola do vlaku. Jedeme stejným vlakem jako na předchozí akci "Česká Kanada a Podyjí 1999", tedy rychlíkem 665 "Junák". Ve vlaku si Pája uvědomuje, že zapoměl podstatnou část výstroje - lžíci. Ve Strakonicích přestupujeme do lokálky na Volary. Po menších zmatcích, když chceme vystupovat už v zastávce Zátoň, vystupujeme v Lenoře. Na nádraží vážeme všechny věci na kola a zkoušíme, jak se s tak těžkou zátěží jezdí. Z počátku nám to dělá trochu problémy, ale brzy si zvykáme.

Z nádraží v Lenoře vyjíždíme v 10:30. Přes Vlčí jámy a Strážný jsme v 11:25 na hraničním přechodu Strážný/Philippsreuth. Překročení státní hranice je bezproblémové. Z hranice ještě musíme vystoupat do prudkého kopce a pak už nás čeká krásných 40 km z kopce do Pasova. Úvodní kilometry jsou hodně z kopce, takže rychlost se pohybuje stále mezi 35 a 50 km/h. Za Freyung je občas třeba vyšlápnout mírný dokopec, ale stále jedeme velmi rychle.

Cesta by ubíhala naprosto nudně nebýt toho, že Lerby dostává žihadlo od včely. Ve velké rychlosti trefil včelu čelem a bezmocná včela se zachytila pod okraj přilby. Těsně před smrtí ještě stačila bodnout. Lerby měl co dělat, aby nespadl z kola. Okolí vpichu trochu otéká, ale nezpůsobuje to žádný problém. Zatím.

Na autobusové zastávce jsme se rozhodli posvačit. Vaříme si polévku. Do jednoho ušusu sypeme tři čočkové pytlíkové polévky Vitana. Během vaření to ale příliš houstne a tak z toho nakonec jsou dva ešusy husté čočkové kaše.

Do Pasova vjíždíme něco po půl čtvrté odpoledne. Velice rychle projíždíme centrum a překonáváme tři mosty (přes Illz, Dunaj a Inn). Na rakouských hranicích bereme v nějakém Gasthofu vodu do cykloflašek a po krátkém bloudění (kdy jsme vyjeli nebo spíše vyšli na kopec nad Pasov a zjistili jsme, že jedeme špatným směrem) v 16:30 nalézáme cyklostezku Inn-radweg.

Cesta podél řeky rychle ubíhá. Potkáváme pouze zmiji bahenní (asi 1,3 m) a nějaké kachny a taky nějaké divné kachny. Jak slunce pomalu klesá níže, začínají být viditelné alpské kopce. Vidíme krásnou horu tvaru homole (vlastně to je dvojvrchol) a vysoký hřeben (později identifikován asi jako Drachenwand).

Když už se blíží večer a máme natočeno přes 100 kilometrů, začínáme hledat místo na spaní. Za vesnicí Kirchdorf odbočujeme ze silnice a nalézáme krásnou rovnou posekanou louku. Tam se rozbalujeme, vaříme si večeři a ještě před desátou večer se ukládáme do spacáků.


Úvodní stránka Pokračování ...

CK Lerby, KPright 1999