Den třetí
V pondělí vstáváme docela brzo. Protože jsme spali na fotbalovém hřišti, probouzí nás svými paprsky ranní slunce. Dračí stěna nad našimi hlavami je úchvatná. Rychle balíme a jedeme zpět do Mondsee nakoupit. Hned na kraji je supermarket, kupujeme mléko, jogurty, ovocné džusy, chléb, čokoládu a nektarinky. U čerpací stanice, která je hned vedle, je přístřešek se stoly a lavicemi a tak tam snídáme.
Protože je na pondělí ráno domluven sraz s Doktorem, jde Lerby zavolat do budky. V 10:30 přijíždí Doktor s Jarkem. Parkují auto přímo u čerpací stanice, vyndavají kola, nakládají věci a čekají až dosnídáme. Jarek si kvůli zatmění přivezl fotoaparát s 600mm objektivem a stativem. Všechno to má naložené na kole a v batohu na zádech.
V 11:30 sedáme na kola a po cyklostezce jedeme podél břehu Mondsee. Na jednom místě jsou schody do vody a tak zastavujeme a koupeme se. Voda je opět krásně chladivá. Je tak čistá, že si člověk vidí na špičky prstů na nohou.
Po koupačce odbočujeme od Mondsee a začínáme přejíždět k jezeru Wolfgangsee. Musíme překonat hřeben, takže nás čekají 3 kilometry stoupání. Silnice se kroutí v několika zatáčkách a tak jsme za chvíli nahoře. Za hřebenem je malé jezero Krotensee. Rychlým sjezdem se dostáváme do St. Gilgen na břehu Wolfgangsee. Je odtud pěkný výhled na horu Schafberg nad druhým břehem jezera. Protože výstup na Schafberg je naším cílem, objíždíme celé jezero a přes Abersee a Strobl jedeme do St. Wolfgang, odkud jezdí lanovka na vrchol.
Ke stanici lanovky přijíždíme ve 14:20. Protože lístky na cestu nahoru jsou až na 15:40, sedáme do parku a dáváme si svačinu. Chvíli se tam také bavíme se dvěma českými důchodkyněmi, které tam odpočívají a dívají se na jezero.
V půl čtvrté se jdeme postavit do fronty na lanovku. Přišli jsme docela brzy, takže stojíme hodně vpředu. Ovšem Pája musí jít provést internetovou přípojku. Kvůli němu jsme se zdrželi a už se nevejdeme do prvního vagónu lanovky tlačeného lokomotivou, která vypadá jako parní (ale je dieselová). Musíme tedy do druhého vlaku, což je běžný motorový vagón. Cesta nahoru trvá 40 minut, převýšení asi 1200 metrů. Místy je na trati stoupání až 15%. Na mezistanici Schafberg-alp jsou vidět volně se pasoucí krávy. V takovém terénu jsme krávy ještě neviděli. Poskakují v kamenné suti, klouzají se po svahu, skákají po kamenech. Jako kamzíci.
Od horní stanice lanovky jdeme k chatě Himmelshutte, kde si Doktor a Jarek dávají pivečko. Ostatní se kochají výhledy z vrcholu. Při dobrém počasí je podle průvodce možné z vrcholu Schafberg (1782 m.n.m.) vidět 14 jezer. My vidíme jezer 7 - Wolfgangsee, Attersee, Mondsee a Irrsee, Suissensee, Kammersee, Fuschlsee. Když stojíme u zábradlí o rozhlížíme se kolem, Jeník najednou začíná napínat zrak k jezírku přímo pod svahem hory, asi tak o 600 metrů níže. Dumá, co se to tam hýbe. Snad nějaká kachna, nebo co? Za chvíli si toho všímají i panáčci s dalekohledy a velmi rychle poznávají, že to není žádná kachna. Dole v jezírku se koupe nahá žena! Všechny dalekohledy okamžitě míří k jezírku.
Po 45 minutách na vrcholu hledáme stezku, po které máme podle Lerbyho plánu sestoupit dolů. Pod téměř kolmou stěnou objevujeme klikatou prudce klesající pěšinku. Shora vypadá jako neschůdná, tudy nás přece Lerby nemůže hnát! Stezka začíná za chatou Himmelshutte, kde je ve skále kamenná brána Himmelspforte. Jakmile procházíme bránou, nevypadá stezka příliš náročně. Sice velmi strmě klesá, ale je naprosto bezpečná, v náročnějších úsecích jištěná ocelovými lany. Po půlhodinovém sestupu se dostáváme pod vysokou strmou stěnu Schafbergu a stezka pokračuje podél této stěny a klesá již velmi mírně. Během cesty pozorujeme pozůstatky z doby ledové. Nejdříve jezírko Suissensee, poté ledovcový kotel a pak další jezero Monichsee. K jezeru Monichsee sestupujeme po cestě vedoucí suťovým svahem. Kolem jezera je spousta ovcí, po celou dobu sestupu je slyšíme. V jezeře se Lerby koupe, i když je velmi studené. Pak si dáváme jedno teplé pivečko z batohu. Od jezera nejdříve sestupujeme prudkou stezkou klikatící se mezi stromy v lese a po půl hodině se dostáváme na lesní cestu, po které se vracíme do St.Wolfgang. Celý sestup nám trval asi 3 hodiny.
Když jsme přišli ke kolům a začali je odemykat, Lerby najednou křičí, že zlomil klíč v zámku. Ještě stačil klíč vytáhnout, ale zámek zůstal zamčený. Lerby s Maxem tedy rychle jdou k lanovce, kde si chtějí vypůjčit velké kleště na přestřižení kabelu od zámku. Ostatní mezitím pomocí malých kleští pomalu ale jistě lámají jeden drát kabelu za druhým. Než si Lerby s Maxem stačí kleště vypůjčit, je kabel zámku zlomen.
V centru St.Wolfgang probíhá ten den nějaká letní slavnost. Všude je plno lidí se sklenkami vína nebo s půlitry piva, čepuje se přímo na ulicích. S koly se musíme mezi těmi všemi lidmi doslova prodírat. Když se dostáváme z centra, sedáme ke stánku s občerstvením a dáváme si jedno zasloužené pivo. Je už skoro tma, takže stejně není kam pospíchat. Najednou se však začíná zvedat vítr a co chvíli se zableskne. Rychle tedy dopíjíme a jedeme směrem z města. Začíná mírně pršet, to už tušíme, že se blíží bouřka. Lerby s Jeníkem získávají malý náskok a vyjíždějí z města. Ostatní se zdržují na křižovatce. Déšť a vítr stále sílí, ale Lerby s Jeníkem jedou stále dál a hledají přístřešek. Najednou začala silná vichřice s krupobitím. Téměř nás to sráží z kol. Není vidět na krok. Lerby s Jeníkem se ukrývají mezi dvě stavební buňky, nad sebe zvedají dopravní značku. Ostatní zůstali ve městě a choulí se u silnice u živého plotu, hlavy si kryjí holýma rukama.
Po 5 minutách se krupobití uklidňuje, pak se zmírňuje i déšť. Lerby s Jeníkem zjišťují, že jsou na kraji fotbalového hřiště, 100 metrů od budovy s kabinami hráčů. Rychle se tam přesouvají. Lerby začíná stavět stan, Jeník se vydává hledat ostatní. Za chvíli jsou všichni u budovy a začínáme si sdělovat pocity. Padali kroupy o průměru 1 cm! Kolem Maxe se za tu chvíli vytvořila hromádka ledu. Pája byl zalezlý v živém plotu, ze kterého vystrkoval pouze zadní část těla s červenou blikačkou u pasu. Jeníkovi s Lerbym sebral vítr těžkou značku z rukou. Všichni jsme dost vyděšení a jsme rádi, že se nám nic nestalo. Vichřice byla totiž dost silná, všude bylo spousta ulomených větví stromů, listí a kamení.
Stavíme stany, vaříme horkou polévku a unavení zaleháme do spacáků. Protože ještě stále prší a občas zafouká vítr, nemůžeme dlouho usnout.
CK Lerby, KPright 1999
