Den osmý
Budíček v 8:00. Svítí slunce, je téměř jasno, vypadá to na pěkný a teplý den. Během vaření snídaně mezi sebou vyrovnáváme všechny účty. Někdo platil pivo, někdo lanovku, někdo nákup apod.
V 10:00 máme sbaleno a odjíždíme do Wels. Cestou projíždíme několik vesnic a městeček, silnice se vine mezi kopci a jen mírně se houpá. Ve Wels projíždíme náměstí, nakupujeme klasickou svačinu v supermarketu a sedáme si do parku na lavičky. Během svačiny si k nám sedá nějaký místní náboženský fanatik. Max s ním zkouší asi 15 minut diskutovat, ale výsledek je předem dán. Alespoň si Max procvičil náboženskou konverzaci. Po silnici podél parku projíždí svatební kolona se spoustou motorkářů.
Po poledni se vydáváme hledat cestu z města. Wels je celkem velké město a tak očekáváme drobné problémy. Nejdříve jedeme špatným směrem. Potom silnice vedoucí přibližně správným směrem je zavřená a musíme uzavírku objíždět. Když konečně vyjedeme z města a najíždíme na silnici, zjišťujeme, že je to čtyřproudová silnice dálničního typu. Hm, na ne zcela nové mapě je to pouze hlavní silnice. Vracíme se tedy zpět do Wels a odbočujeme na první vhodnou silnici vedoucí naším směrem. Naprostou náhodou je to právě ta silnička, kterou hledáme.
Každým kilometrem se přibližujeme k Dunaji a tak pořád klesáme. Před Eferding nás předjíždí kolona motorkářů doprovázející automobil se svatebčany. Za Eferding najíždíme na dunajskou cyklostezku a jedeme 5 kilometrů proti proudu k nejbližšímu mostu v Aschach. Podél Dunaje se jede krásně. Naprostá rovina, asfaltová stezka. Za mostem vyjíždíme mírně do kopce a lesy pokračujeme stále k českým hranicím.
Během sjezdu před Otensheim míjíme odbočku a tak zastavujeme v hostinci u silnice. Dáváme si pivečko, po chvíli i párečky a ptáme se na cestu. Majitel hospody je již starší pán a je velmi potěšen, že nám může velmi detailně popsat cestu až k hranicím. V 16:30 u druhého piva dochází k zásadnímu rozhodnutí. Do Čech dojedeme už dnes! I když máme natočeno 80 kilometrů, jsme najednou plni energie.
Před pátou odjíždíme z hostince a údolím potoka Grosser Rodl začínáme stoupat na šumavské kopečky. I přes Lerbyho technické problémy s přetrženým řetězem před Gramastetten stále pravidelně šlapeme a blížíme se k dobrému českému pivu. Dlouhé stoupání do Zwettl a do Bad Leonfelden. Už za šera zastavujeme na parkovišti u silnice a doplňujeme energii čokoládou a teplým pivem. Ve 20:10 jsme konečně na hranicích. Necháváme si dát razítko do pasu, fotíme se u značky a rychle sjíždíme do Vyššího Brodu. Ve 20:45 přijíždíme do kempu. Objednáváme si ve stánku večeři, stavíme stany a sedáme k pivečku. Jsme dost unavení, vždyť jsme ujeli skoro 120 kilometrů, ale šťastní a velmi spokojení, že už jsme doma. V noci prší a skoro až do rána se po kempu rozléhá řev opilců.
CK Lerby, KPright 1999
