 |
Ve dnech 22. až 25. října 1998 jsme byli navštívit člena Klubu Paniců Roberta, který momentálně pracuje v Bruselu. Museli jsme mu udělat závoz českého piva, aby nezapomněl, jak skvěle chutná. |
Po dlouhých domluvách v KPrenci a jednom odložení jsme se konečně shodli na termínu návštěvy Roberta v Bruselu. Nakonec se do této akce zapojilo 8 lidí: Miloš, Romana, Martin, Helča, Aleš, Pája, Kříža a Lerby. Vyšlo to tedy akorát na dvě auta.
V pivovarské prodejně jsme nakoupili 7 kartonů G10, naproti pak pár lahví F40, abychom měli něco na cestu a hlavně, abychom také něco Robertovi dovezli.
Vyrazili jsme ve čtvrtek 22. října v 16:15 z Plzně. Cestu jsme naplánovali na 10 hodin, takže jsme se hned za Plzní začali mírně občerstvovat, abychom to vůbec vydrželi. Po přejezdu hranic v Rozvadově jsme nabrali směr Nurnberg a pak přes Wurzburg, Frankfurt, Koln, Aachen a Liege až do Bruselu. Naplánovali jsme si asi 4 zastávky, ale konzumace piva si vynutila zastávek o něco více. U Frankfurtu jsme si mohli ukroutit hlavy, jak jsme sledovali nízko letící letadla v blízkosti letiště.
Kříža rozpočítal, že pro každého člověka v autě (kromě řidiče) vychází 8 piv (karton = 24 piv). Takže když při přejezdu německo-belgických hranic dopíjel své osmé pivo, ptal se, jestli už jsme v Bruselu. No a těsně před Bruselem si myslel, že už musí být alespoň v Paříži.
Do Bruselu jsme dorazili kolem jedné hodiny ráno. Cestu k Robertovi domů jsme díky Romaně a Milošovi našli celkem dobře, až na jedno malé zabloudění. Robert už na nás netrpělivě čekal. Nanosili jsme všechny věci do bytu a začali ochutnávat belgická piva z lednice. Robert si mezitím dával G10. Holky si otevřeli malinové pivo. Helča jej zhodnotila jako dobré, ale že jí jedno stačí ;-) Noční ochutnávku belgických piv jsme ukončili před čtvrtou ráno. Robert musel ráno do práce (i když nahlásil, že mu nejspíše nebude dobře :-) a my ostatní jsme si chtěli prohlédnout Brusel.
V pátek dopoledne jel Robert do práce a my metrem do centra Bruselu. Přesně podle Murphyho zákonů lilo jako z konve.
Došli jsme na náměstí, prohlédli jsme si budovu radnice a rychle jsme zapadli do nejbližší hospody. Byla to hospoda Le Roy d'Espagne na rohu náměstí. Dali jsme si tam pivečko značky Jupiler, docela nám chutnalo. Jen Aleš musel vyřizovat telefonáty.
Pak jsme se šli podívat na čurajícího panáčka (Maneken Pis). Všichni pánové se před něj postavili a simulovali ... a dámy nás vyfotili. Miloš nás poté zavedl úzkými uličkami se spoustou restaurací do takové krátké slepé uličky, kde byla pro změnu čurající holčička (Janneke Pis). Tak jsme tam na oplátku vyfotili Romanu s Helčou.
Začali jsme mít hlad a tak jsme se přesunuli do Bruparcu. Zalezli jsme do mexické restaurace. Tam exceloval Pája. Tak dlouho vybíral, až mu přinesli telecí párky. No nedejte si v Bruselu v mexické restauraci s výhledem na Ajfelovku české telecí párky :-)
Za stálého deště a větru jsme si prošli MiniEurope. Miniatury nejznámějších památek všech států evropské unie. Pájovo deštník nevydržel nápory větru a zbylo z něj pouze torzo. Ještě jsme byli v Atomiu, to za moc nestálo, výhled nebyl žádný (mlha a déšť).
S Robertem jsme si dali sraz v jedné irské hospůdce. Lerby s Milošem po mírném bloudění a po okružní jízdě tramvají kolem centra Bruselu nalezli správný autobus a tak jsme hospodu našli. Jmenuje se Irish Pub Wild Geese a je skvělá. Celkem jsme tam zapařili, měli tam dobrý pivo.
Po odchodu z Wild Geese jeli holky s Robertem přímo domů, my ostatní jsme šli ještě projít Red Light District. Moc ženských ale ve výlohách nestálo. K Robertovi jsme metrem dorazili kolem půlnoci.
Holky už měli udělanou kávu s mezírkou, po doplnění to byla káva s lidskou tváří. Bohužel mezírky byly moc veliké a tak po sedmi kávách došel myslivec. Pivo už nám moc nechutnalo a tak jsme nastoupili do fernetu. A byla to smršť. Protože bylo málo toniku, dělali se bavoráky stále hustší, až se nakonec začali pít koncentrované bavoráky bez toniku. Kolem sedmé ráno musely Romana a Helča schovávat zbytek fernetu, aby ho pánové všechen nedopili.
V sobotu jsme vstávali v 11:30, dřív to opravdu nešlo. Chtěli jsme se podívat do baziliky, takže jsme po obědě vzali auta a dojeli k bazilice (Basilique de Koekelberg, Basilique Nationale du Sacre Coeur).
Prohlédli jsme si ji a vystoupali jsme až na vyhlídku na ochozu velké kupole. Dlouho jsme se tam nezdrželi, protože pršelo a foukal silný vítr. Když jsme odcházeli, probíhala zrovna svatba (v italštině), a tak jsme chvíli postáli.
Po prohlídce baziliky jsem zasedli do kavárny. Dámy si dali zmrzlinové poháry, pánové pivečko. Pak jsme se rozdělili. Půlka jela s Robertem do Cisco podívat se do labu, druhá půlka do Bruparcu. Sešli jsme se v asijské restauraci. Aleš s Romanou si dali žabí stehýnka, ostatní tak neexperimentovali a pochutnali si na vepřovém v asijské omáčce.
Po dobré večeři jsme se přesunuli o 20 metrů vedle do Laser Karaoke. Show uváděl černoch, který skvěle zpíval. Začal písničkou New York, New York a zazpíval ji přímo fantasticky a ještě se při tom šklebil. Pak už nastupovali lidi ze sálu a také nebyli špatní. Až moc dobří. Během večera jsme skousli pár piveček a výborně jsme se pobavili.
Z Karaoke jsme odešli asi ve 23 hodin a jeli autama k Robertovi domů. Docela unavení po dlouhém a náročném dni jsme už dlouho nezůstali vzhůru a postupně jsme všichni usnuli.
Ráno jsme chtěli vstávat v 7 hodin, protože jsme chtěli jet ještě do Amsterodamu a být doma v Plzni co nejdříve. Nakonec jsme vstali v osm a po snídani a rozloučení s Robertem jsme v 9 hodin odjeli směr Amsterodam. Robertovi jsme v Bruselu nechali asi 90 kusů G10. To by mu mělo nějaký čas vydržet ;-)
Po cestě do Amstrodamu nám volal Robert a sdělil nám, že se v noci měnil čas z letního na zimní a že je o hodinu méně. Takže jsme nakonec vlastně vstávali v sedm jak jsme původně chtěli.
Cesta do Amsterodamu nám trvala asi 2 hodiny, do města jsme se dostali bez problémů. Kousek od centra jsme zaparkovali auta, nezaplatili jsme parkovné a vyšli přes kanály k centrálnímu náměstí. Prošli jsme Red Light District, ale bylo moc brzo a výlohy byly prázdné. Druhý cíl návštěvy Amsterdamu byly coffeeshopy. Asi půl hodiny jsme vybírali až jsme do jednoho zapadli. Objednali jsme si menu čtyř kousků. Příjemně jsme pokouřili dva jointy a mírně jsme se zasmáli. Zbylé dva jointy jsme chtěli dovézt do Plzně.
Z Amsterdamu jsme odjeli asi v 15 hodin. Dohodli jsme se, že pojedeme každé auto zvlášť, že na sebe nebudeme čekat. Přejezd přes Německo byl nepříjemný, protože dost pršelo a museli jsme jet pomalu. V Čechách už bylo sucho a tak jsme poslední kousek jeli celkem rychle a do Plzně jsme přijeli ve 22:35.
Prohlédněte si všechny fotografie pořízené v Bruselu.