Pondělí, 6. 8. 2001, den třetí
Z Hanušovic vyjíždíme po klasickém ranním občerstvení (je celkem frišno, ale slunko začíná kvalitně připalovat) do kopce na Habartice. Tamní hospoda však nemá nic (ani nápis;-), takže pokračujeme přes Vikantice do Branné. Objíždíme pěkné stavby kolem náměstíčka vystavěného na velikém skalním ostrohu. Hospody mají zavřeno, naštěstí klape návštěva restaurantu U pytláka Říky, který má (jak říká blbec) zavírací den až v úterý. Výzdoba interiéru je pěkná včetně neskutečných záběrů z povodní na Moravě i s popiskami záběrů z jednotlivých lokalit. Po kraťoučkém sjezdu jedeme podél potoka po červené cyklostezce napříč obrané linii bunkrů až do restauračky v Ostružné. V Ramzové nám nedalo sjet si zdejší speciální minikárovou trať (při větším počtu jízd vyšel sjezdík na 30,- Kč).
Pak jsme se rozdělili na kochače a vrchaře. První jeli s koly lanovkou (30+70 Kč) a Kříža, Pája, Chlumáč, Max a Okrouh pod lanovkou po červené. Nicméně následující značka zákazu jízdy na kole naznačila předčasnou potřebu odbočení, takže zpočátku správně směrovaná cesta začala po kilometru příliš sklesávat. Vzhledem k ujeté cestě se rozhodli pro dojetí až na modrou turistickou, která sice začínala níže, ale vedla po relativně dobrém povrchu i sklonu až k původně zamýšlené červené. Výstup dal pěkně zabrat jejim zádům, ale po krátké pauzičce dorazili do kilometr vzdáleného sedla s přestupní stanicí lanovky pod Čerňavou. Tam dojedli vše co měli při sobě včetně vezeného šátečku Andy (díky Andy) a pak je již čekal nejtechničtější výstup celého zájezdu. Ačkoli cedule naznačuje, že se jedná o cykloturistickou stezku, tak zde slovo cyklo mělo být zřejmě zanedbáno. Lidé jdoucí shora se ptali na jejich pojištění atp. Přesto Kříža a Chlumáč s těsným závěsem Okrouha přes 80% úseku jedou a skupinka doráží do restauračky za ostatními jen asi 30 minut po jejich příchodu od lanovky.
Kolem 18:00 zavírají, i když se je Kočičák snaží dotěrnými dotazy rozložit, takže po závěrečné konzumaci bužírkových hadů vyjíždíme na Keprník. Značka v sedle sice nenaznačuje možnost jízdy na kole, ale přesto je to pěkný úsek pro skalní "horáky". Výhled shora je opravdu impozantní, překrásně vidíme nedaleký Praděd i s Petrovy kameny nalevo a o skoro kilometr níže údolíčko táhnoucí se k Jeseníku a rozplývající se v končinách rovin Polských. Veškeré okolí je popsáno tesařem ve zdejším kamenném sloupku. Vidět je i hluboko do vnitrození, ale bez větší mapy nedokážeme přesně identifikovat výhledy. Při cestě dolů proráží Okrouh plášť. Ze sedla již zase všichni jedeme po modré na Bělou. Terén je však tak strmý s většími ostrými kameny, že záhy proráží plášť i Bob a chvíli na to Feri. Po pár minutách opět Feri. Při sjezdu se rozsypává obraz nejen lidem s pevnou vidlicí, ale rovněž Křížovi s Chlumáčem, což leccos naznačuje. Poslední úsek po zelené je již po asfaltce. Dojezd do Bělé je již za šera, Feri má opět prázdné kolo a Okrouhovi během přibržďování praskl drát. Vypouštíme tedy dojezd do Jeseníku. Část hledá místo na spaní a ostatní se občerstvují v restauraci "U Cimbury". Po projetí značné části vsi nakonec nacházíme přístupné hřiště s tribunou asi sto metrů od této restauračky. Přejíždíme na večeři do motelu Bělá včetně doprovodného vozu dorážejícího z Jeseníku. Po příjemném decentnějším posezení (a opláchnutí od špíny) strašíme na hřišti asi do 4 ráno za kolování Pájovo Šampíčka a Fernetu.
Zástupce CK Lerby, KPright 2001
