Dobrý den, soudružky a soudruzi.
Moje jméno je dr. Ivan Ščerbin a jsem z Institutu pro výzkum sovětské vědy a techniky se sídlem v Českých Budějovicích. Jsem velice rád, že se mi dostalo té cti seznámit Vás s výsledky naší cílevědomé činnosti. Některá fakta která zde pronesu jsou velice zajímavá, proto pokud si někdo bude chtít dělat poznámky, přinesl jsem papíry a tužky.
Všichni bychom asi měli vědět, že na území SSSR žije zhruba 280 miliónů lidí, kteří jsou příslušníci více než 100 národů a národností a že délka zemské a mořské hranice je cca 61000 km. To je soudruzi 1.5x více, nežli je obvod zeměkoule na rovníku.
Avšak i tato úctyhodná fakta o etnografické struktuře a geografických rozměrech největší země světa jsou co do významu zastíněna grandiózností ekonomických, sociálně politických a kulturních změn, které prodělaly sovětské země v uplynulých desetiletích. Pod vlivem VŘSR a vzniku SSSR se dřívější prohnilá, ekonomicky a kulturně zaostalá carská říše změnila v mohutnou, národnostně a sociálně nejpokrokovější průmyslově vyspělou mocnost světa stavící na pevné ideové základně a na bázi socialismu. A to je, soudružky a soudruzi, klíčová věc, na základě které jsme teprve schopni pochopit následující věci.
Sovětský průmysl dnes vyrábí více, než se vyrábělo v roce 1950 na celém světě. V roce 1984 se v Sovětském Svazu vyrobilo za dva dny tolik, jako v průmyslu předrevolučního Ruska za celý rok 1913.
Mám zde s sebou pro názornost tabulku, jak vypadal jeden den sovětského průmyslu včera a jak vypadá dnes.
(Nemusíte si to asi opisovat celé, byli bychom tu moc dlouho, vypíchnu jen ty nejzajímavější věci )
Upozornil bych Vás na vzrůst výroby traktorů a cementu. Ti pozornější z Vás si jistě všimli, že poměr cement/traktor se nám neustále zvětšuje s časem. To není samozřejmě jev náhodný, ale zcela zákonitý a logický. Totiž traktory, které nám tento cement vozí, rok od roku zvyšují svůj výkon. Pokud budou sovětští vědci a konstruktéři pokračovat v nastalém vývoji, v roce 2005 budou stačit na odvoz všeho cementu 2 obří traktory. A to je dobře.
Velice zajímavý je také nárůst výroby hodinek. Pomineme-li počáteční neúspěch s náramkovými slunečními a přesýpacími hodinkami (i když přesýpací byly ve své podstatě revoluční, protože se při pohybu ruky automaticky natahovaly) docházíme po výpočtu ke zjištění, že zhruba za 4 roky bude mít každý soudruh v SSSR své vlastní hodinky. A to je přátelé důkaz nezměrné síly sovětského pokroku a blahobytu společnosti.
Poslední věc, na kterou bych chtěl poukázat je právě maloobchodní obrat zboží. Počítejte se mnou - v roce 1984 činil obrat 838 miliónů rublů. Vzhledem k počtu obyvatel docházíme k sumě 2.3 rublu na jednoho soudruha. My ovšem dneska víme, že v přepočtu to činí téměř 0.6 haléře. To znamená, že si každá 166-ti členná rodina v SSSR může denně zakoupit jeden rohlík v hodnotě 1 Kč. Ale těmito nechutnými spekulacemi si nemusíme tato pěkná čísla kazit.
Můj čas na přednášku bohužel vypršel, musím se s Vámi rozloučit.
Amen.