Den pátý
Chtěli jsme vstávat hodně brzy, abychom si mohli vybrat nejvhodnější místo na pozorování zatmění Slunce. Při probuzení v 6:15 však velmi hustě prší a je zataženo. Při druhém probuzení v 7:30 pořád prší a zataženo. V 8:00 již neprší, ale je stále zataženo.
Snídáme, do batohů skládáme potřeby pro zatmění a v 9:10 jedeme směrem k obci Berg, kterou Lerby podle mapy doporučil k pozorování. Cestou se v lese schováváme před deštěm. Stoupáme asi 150 metrů nad jezero do obce Berg. Lerby se nemýlil, je to výborné místo. Malá zemědělská víska s kostelem a hasičskou zbrojnicí. Silnice na hřebeni, výhled na západ, na východ a na sever. V 10:05 se rozkládáme na silnici a čekáme na zatmění. Už je pouze oblačno, fouká čerstvý vítr. Neustále sledujeme mraky honící se nad našimi hlavami a slunce, které se chvílemi za mraky schovává. Na silnici se pomalu začínají shromažďovat další pozorovatelé, jako třeba skupina Italů. Sledujeme čas a čekáme na začátek částečné fáze. Doktor telefonuje do Prahy, jaké je tam počasí. Hm, zataženo a prší. Tady máme alespoň oblačno a postupně snad téměř polojasno. Slunce se pořád schovává za mraky, jen občas vykoukne. Už je to tady, Měsíc ukousl první kousek ze slunečního kotouče! Nervozita všech stoupá. Vyjde to? Pozorujeme částečnou fázi chvílemi přes svářečské sklo, chvílemi přes běžné sluneční brýle a chvílemi dokonce pouhým okem, podle vrstvy mraků. Slunce je každou chvíli méně a méně, ale jas je stále stejný. Až asi 15 minut před začátkem úplné fáze začíná ubývat světla a mění se jeho barva z bílé na žlutou. Těsně před začátkem úplné fáze vidíme mrak blížící se ke zbytku slunečního kotouče. Mine? Ano minul. Najednou se rychle stmívá, od západu vidíme blížít se stín. Dole ve vsi se začínají automaticky rozsvěcet světla. Je to tady. Tma. Zatmění Slunce! Nádherná podívaná. Koróna není sice přes tenkou vrstvu bílých mraků vidět, ale protuberance září na všech stranách krásnou oranžovou až červenou barvou. Je to jako vroucí kotel. Srdce rychle buší, po zádech běhá mráz. Nepopsatelný pocit. Stojíme ve tmě, ale všude kolem je na obzoru světlo. Čas velmi rychle ubíhá, najednou už je téměř konec. Ještě diamantový prsten. Nádhera. Vidíme měsíční stín běžet po zemském povrchu. Hory za jezerem jsou ještě ve tmě a až za chvíli k nim pronikne světlo. Konec. Veliká radost a úleva, že nám to vyšlo. Obrovské štěstí na díru v mracích. Ještě chvíli pozorujeme částečnou fázi a pak se vydáváme na zpáteční cestu.
V kempu balíme stany, platíme za nocleh 90,- ATS na osobu a v 15:00 odjíždíme. V Seewalchen na severním konci jezera Attersee svačíme v přístavu a přečkáváme dešťovou přeháňku. Za obcí se koupeme v jezeru. Není tady tak čistá voda, asi ty předchozí deště nebo frekventovaná lodní doprava. Rychlou jízdou (průměr 28km/h na 30km) po východním břehu jezera přijíždíme do Weissenbachu. Tady se oddělují Doktor a Jarek, jedou k autu do Mondsee.
My opět ve čtyřech pomalu stoupáme do sedla a míříme na Bad Ischl. V zádech máme blížící se mraky a tak jedeme co to dá, abychom ujeli dešti. Na vrcholu stoupání začíná pršet a tak se schováváme pod most. Prší asi hodinu, krátíme si dlouhou chvíli házením kamenů do hráze na potoku. Po mokré silnici sjíždíme na křižovatku před Bad Ischl, dál pokračujeme po cyklostezce podél hlavní silnice a řeky Traun. Chvílemi drobně prší, opět mírně stoupáme. Rychle projíždíme centrem města a jedeme stále dál.
Po osmé večer přijíždíme do Bad Goisern. Bereme vodu na čerpací stanici hned na začátku obce. Na druhý pokus nalézáme fotbalové hřiště a po Maxově rozhovoru s roštěnkou z domku u hřiště jsme vpuštěni na tribunu. Nádhera, dřevěné lavice, nad hlavou střecha. Rychle vaříme večeři a po náročném, ale velmi úspěšném dni, uleháme ve 22:15.
CK Lerby, KPright 1999
