Den čtvrtý
Tradice ranního probouzení psy byla opět zachována. Probudil nás velký chlupatý pýsek. Po otevření WC obsadili členové KP i dámské. Nebyl čas na hrdinství.
Doktor nechal auto na parkovišti v Bedřichově, takže jsme všichni na kolech vyjeli na Nekras k rozhledně Královka. Jen jsme zasedli k pivečku, chtěli jsme zavolat Blance a Křížovi, domluvit se, kdy za náma přijedou. Doktor už už chtěl začít vytáčet číslo na mobilu, když v tom začal zvonit. Volala Blanka. Tak jsme s ní pokecali, domluvili se a než jsme stačili zavěsit, už volal Kříža. S Křížou jsme se domluvili na čtvrtek v Tanvaldu. Pak jsme vylezli na rozhlednu a pokochali se krásnými a dalekými výhledy.
Dál jsme pokračovali k Blatnému rybníku, kde se Pája pokusil podjet koně. Naprosto zbytečně jsme vyjeli do kopce do Kristiánova, muzeum bylo zavřené. Takže jsme sjeli zpátky a pokračovali na Novou Louku k Šámalově chatě. Pojedli jsme stříkající párky, popili pivečko. Helča vyfotila spokojeného Doktora.
Dál jsme pokračovali k vodní nádrži Bedřichov. Chtěli jsme ji celou objet. Tedy vedoucí výpravy Lerby to tak naplánoval. Ovšem vybraná cesta nebyla nejlepší. Byla to nejhorší cesta, po které jsme se za celý týden přesunovali. Vedla totiž podél nádrže rašeliništěm. Nedalo se projít suchou nohou. Kola zapadala až po náby do vody. Nad hrází jsme umyli sebe i kola a přes hráz jsme pokračovali dál na rozcestí k Závorám. Po Kateřinské cestě jsme sjeli na rozcestí Pod Javorovým vrchem, kde jsme se rozloučili s Doktorem, který musel odjet. Pak jsme pokračovali stále dolů do Fojtky. Museli jsme zastavit na pivko, bylo třeba nechat vychladnout brzdy ;-).
Přes Mníšek a Oldřichov v Hájích jsme k večeru dorazili do Raspenavy. Zasedli jsme hned v první hospodě 'Na křižovatce'. Dali jsme si pivečko a povečeřeli. Pája se chtěl oholit, ale málem to nestihnul, protože hostinský vypnul vodu. Asi nás tam nechtěl, nebo co. Tak jsme se sebrali a jeli jsme hledat seník na přespání. V místním kravíně jsme rozbučeli snad všechny krávy. Na spaní jsme ale nic nenašli. Přes hospodu u nádraží jsme se přesunuli do skvělé hospody 'U Sedláčka'. Tam jsme opět povečeřeli, protože měl skvělé a levné jídlo. Martin si objednal paprikový lusk s osmi knedlíky. Když mu je přinesli, zírali jsme kolik toho bylo. Knedlíky jak špalky. Taky jsme ochutnali domácí tlačenku.
Zeptali jsme se místního surovčáka, jestli neví o nějakém seníku v okolí, kde by se dalo přespat. Lišácky se zeptal: "Kolik z vás kouří ?" Když slyšel, že jen dva, nabídl svůj seník, pokud mu slíbíme, že nebudem kouřit. Postupně si přisedl k našemu stolu. Koupili jsme mu panáka za slíbeny nocleh. Říkali jsme mu, že je hodný. To ale komentoval "Já nejsem hodnej. Já mám jenom rád lidi a ženský." Najednou mu začal jiný surovčák posílat jednoho panáka za druhým a začal nám nabízet spaní u něho. Bavili jsme se přetahováním, u koho budem spát, ale už jsme byli rozhodnutí.
Surovčák se představil jako Láďa Ponc a začal hlásit na hostinskýho. Říkal, že se jmenuje Hynek, že je to skvělej kluk. Pak na něj zavolal: "Hynku, pocem !" Hynek: "Nemůžu, mám práci." Láďa Ponc: "Nebuď drzej ! My tu na tebe dřeme každej den, aby ses uživil !" .
U Hynka jsme dost dobře zakalili a pak šli domů s Láďou Poncem. Ukázal nám seník, kola jsme si dali do garáže. Když jsme lezli po žebříku nahoru na seno, Jeníka zarazilo, že na žebříku nejsou klipsny. Pája si chtěl v noci odskočit, ale pořád se mu nechtělo ven, protože si myslel, že prší. Až po delší době mu došlo, že to nebyl déšť, ale řeka, vedle které seník byl.
