Den pátý
Po snídani Lerby opět odmítal hada, ostatně jako každý den. Vyrazili jsme do Frýdlantu, podívat se na zámek. Když jsme zjistili, že prohlídka trvá dvě hodiny, vzdali jsme to. Sedli jsme ke stánku, ale ani po dotazu servírky jsme si nic nedali. Vedoucí pouze jedovatě pronesla "Jen co se oholí, hned zas pojedou." Načež ji Jeník odpovědel "Jojo, není čas na ňáký hrdinství !" Po oholení jsme odjeli na koupák. Voda byla celkem studená, všem selhal teploměr. Nějaký pavouk po nás chtěl vstupný, ale byl odbyt slovy "Za studenou neplatím !"
Přes Raspenavu jsme dojeli do Hejnic. Ve velmi pěkném denním baru 'U Nataši' jsme si dali pivečko. Servírka byla dost dobrá. Pak se tam objevil nějakej santusák a somroval cigárka. Ještě jsme si vyfotili místní kostel a jeli jsme dál.
Po mírnem bloudění jsme konečně našli cestu do Ferdinandova, odkud jsme pokračovali krásnou cestou vedoucí lesem. Mírným stoupáním jsme se po několika kilometrech dostali na Oldřichovské sedlo, kterým jsme projížděli již předchozí den. Sjeli jsme dolů do Oldřichova v Hájích, kde jsme si před krmem dali jednoho taškáče. Objevilo se tam hejno pavouků, kteří propíchli Pájovi duši.
Čekalo nás 7,5 km do prudkého kopce. Byl to takový krpál, že se Martin, který měl zrovna střevní potíže, musel umýt v potoce. Nějak mu povolil svěrač. Pája cestou nahoru několikrát dofukoval duši a meditoval, zda ji má vyměnit. Jeník jej popoháněl slovy "Na to kašli. To vyměníš až nahoře v klidu u hospy." Nakonec Pája duši radši vyměnil a udělal dobře, protože nahoře žádná hospa nebyla. Jeník cestou do kopce mumlal "ZKRVN KPC NMŽ ZŘĎT" , na což mu Pája odpověděl "BFLMPSVZ" . Na jednom rozcestí ještě jedna lavička nevydržela 300 kg zátěže (3 členy KP). V tomto úseku všichni obdivovali Helenku, že s náma ještě jede. I my pánové jsme měli co dělat , abysme do toho kopce jeli. I když při jednom zastavení Helenka z posledních sil prohlásila "Tady končím. Dál s váma nejedu.", pokračovala hrdinně dál.
Nakonec jsme kopec zdolali a mohli jsme se začít kochat krásnými výhledy na hory a údolí. Byl vidět taky kostel v Hejnicích, kde jsme byli před několika hodinami. Dojeli jsme až pod Jizeru, kam Lerby, Max a Pája vystoupili. Pohled na sirkový prales nebyl nejveselejší. Pánové Jeník a Viki zůstali dole a originálně pozdravili kolemjdoucího pána.
Potom už jsme rázně sjížděli do nížin. Po Mořské cestě jsme sjeli do Josefova Dolu. V hospodě 'U Anděla' jsme se umyli a navečeřeli. Protože tam měla v deset začít diskotéka, přesunuli jsme se radši do hospody 'U splavu'. Kolem jedenáctý nás hospodská vyhodila. Při odchodu ještě Viki sednul ke klavíru a zkoušel něco hrát. Hostinská namítala, že se mohl alespoň zeptat. Viki odvětil "Když vidím klavír v hospodě, tak si myslím, že je public.", čímž ji naprosto zmátnul.
Spali jsme na nádraží ČD na makacínu. V noci spadnul Viki ve spánku dolů do křoví až větve praskaly. Pája se probudil a začal zjišťovat, jestli se Vikimu něco nestalo a až tím Vikiho probudil.
