Pátek, 6. 8. 2004, 51 km
Dnes nás čeká výjezd na Čerchov, do auta usedá Kamča s Kubíkem. Jedeme do mírného stoupání směrem na Závist, odtud pokračujeme stále do kopce po silnici směrem na Pivoň, přejíždíme hřeben a okukujeme klášter v Pivoni, o jehož záchranu se snaží známá nadace, Martina Kociánová v montérkách tu ale dneska není. Když v Pivoni, tak tedy pivo ve zdejším koloniálu a jedeme po silnici do Vranovského sedla, Chlumští s Andy kufrují a ve Vranově jedou vlevo, Martin jede obětavě za nimi a ve Vranovském sedle jsme nakonec úspěšně všichni. Viki s Láďou a Ivčou jedou napřed směr Čerchov, děvčata relaxují a pánové vyrážejí na terénní vložku po červené směrem na Starý Herštejn. Odtud je pěkný výhled, pokud se vyleze nahoru na zbytek věže, zbabělci nevidí nic. Setkáváme se zde s Kamčou, která má smutnou zprávu - hospoda v Nemanicích otvírá až odpoledne, k Čerchovu se proto chceme přiblížit s co nejmenší ztrátou výškových metrů. Stejně jako Viki a spol. ale odbočujeme dřív, než jsme chtěli, přestávám mapu sledovat s tím, že musíme po téhle straně hřebene pořád dál, jde to ale podezřele do kopce a po několika km se ocitáme na červené hřebenovce, kudy chodíval pan Baar a plní se tím Čubovo tajné, nahlas vyslovené přání. Odtud nás již červená vede převážně sjízdnou cestou až do Capartic, kde se opět potkáváme s Vikim, přijeli jsme chvilku po nich a vzhledem k tomu, že Láďa s Ivčou trochu špačkují, zdá se, že naše cesta byla nakonec lepší. Přijíždí také Kamča a vyrážejí nahoru pěšky s Taťkou, který má díky nekvalitní obuvi indisponovaná chodidla a na kole jet odmítá, navíc se může důvtipně vymluvit, že musí pomoci s Kubíkem. My ostatní tedy vyrážíme po občerstvení na nejvyšší vrchol letošních kol, zpočátku to vypadá dobře, cesta vede chvíli i z kopce, ale pak to přichází, stoupání je stále prudší a úsek po panelce zvaný Stadiónka je nejhorší. Nahoře je sice jasno, ale opar a mizerný výhled, pán trvá na slevě vstupenek. Dáváme si oběd, likvidujeme zdejší zásobu zelené, konzultuji s ochotným věžařem, kudy do údolí zvaného Amerika, říká o mé mapě, že "je nějaká německá" a popisuje mi přesně cestu, část lidí se ztrácí hned na první odbočce ale nakonec se shledáváme a jsem rád, že nikdo neodjel do Německa, Amerika není taková, jak jsem si ji představoval, navíc je to rovně dolů a při více než 60 km/h není na kochání moc času. Pokračujeme dále vlevo po asfaltce, je to místy slušně do kopce a opět se ozývají nespokojenci, proč se při sjezdu z nejvyššího kopce široko daleko jezdí do kopce. Naštěstí sjíždíme po několika km do Pece p. Čerchovem a dále k Mlýnečku, což je příjemný rybník a dnešní cíl. Po koupeli se již s Vendulkou, která přijela z Babylonu, našeho původního cíle, vracíme do Pece do hospody, přijíždí Kříža a Martin s Andy oznamují svatbu. Popíjíme decentně, část lidí spí v lese a část přímo u rybníka, komáři tu překvapivě nejsou.
Zástupce CK Lerby, KPright 2004
