Sobota, 7. 8. 2004, 51 km
Ráno i na naše poměry zdlouhavý výjezd, Kříža zjišťuje po sestavení vozíku, že nemá závlačku a následuje rozborka, jako pravděpodobného pachatele označujeme sklerotického Čubu, který si nic, ale opravdu nic nepamatuje. Přejíždíme po žluté do Chodova na opožděnou snídani, zde se loučíme s Láďou a spol., Kamča jede zpátky na Rybník hledat závlačku, naopak přijíždějí Evžen s Blankou a Jarka. Kříža na poslední chvíli zjišťuje, že lze použít závlačku z Jardova vozíku, na kterém jsou závlačky i na zbytečných místech a následuje sborka vozíku. Čeká nás sice dost km, ale po rovině a dobré cestě, takže jsem ledově klidný, když kolem 11 h konečně vyrážíme. V pelotonu jsou opět dva vozíčkáři a mladý Evžen na přední sedačce, cesta ubíhá jako po másle, jedeme rovně mapou i profilově směrem na Sedmihoří. Zkratka před Ohnišťovicemi znamená brodík a cestu vysokou trávou, na to navazuje poslední pokus o zkratku, bohužel na mapě značená přerušovaná mizí a na správnou silnici se dostaneme jen přes pole vojtěšky, proč jen není mladý Martan normálně těžké dítě? Do Srb je to pro matky s dětmi akorát, hospoda otevírá později a začíná to opět vypadat na hladovou a možná i žíznivou etapu, na českém venkově je v sobotu kolem poledne mrtvo. Úspěšně nalézáme Evženovo auto, Blanka s Jarkou končí a jedou na oběd do Horšáku, my dojíždíme ostatní v Miřkově, kde je hospoda, světe div se, zavřená. Alespoň je tu studna a dostatek studené vody, pokračujeme po modré do Sedmihoří, míjíme strom, na který má Čuba speciální vzpomínky a v Mezholezích se jen přesvědčujeme, že ani tady to s hospodou neklapne. Jak si tak přemítáme co dál, staví u nás chlapík, který vidí na dálku naši žízeň a směruje nás do nedaleké Bukové do muzea aut a venkovského života plného různých věciček, vystavují tu i vychlazené lahvové a to je prima exponát. Velení se ujímá Čuba a jedeme po silnici a pak pěknou lesní cestou až do Hradce, následuje večeře, koupel v lomu a tradiční děkovačka ve stánku, docela se držím a dokonce se zmáhám na protiúder, kytary znějí dlouho po uzavření stánku, uzavřenou povahu měl i jeho provozovatel.
Zástupce CK Lerby, KPright 2004
