Den pátý
Celé dopoledne ti vyčerpanější ze včerejšího bezpochyby náročného večera spali. Byli zakuklení jako housenky. Z kukel (pouze Pája si připadá jako Hořická trubička) je nevytáhlo ani hejno bludných holandských pavouků. Zahnala je k nám pod útulnou stříšku nepřízeň počasí. Vyhodili je chudáky z autobusu, rozdali mapy a teď se snažte. Instruktor stále něco brebentil (zajímavý, že taky nepoužíval samohlsky) a mával nad hlavou buzolou. Pavouci študovali mapy a snažili se najít, kde jsou. Konečně jim Max poradil, tak mohli vyrazit.
V poledne jsme po sobě na koupáku poklidili a se přesunuli opět k Luhanům, kde jsme si dali lehký oběd. Dnešní etapa bude asi velmi zkrácena, protože jsme dlouho spali a je zataženo a poprchává.
Ve 13:29 jsme ještě stále byli u Luhanů. Někteří členové vůbec na oběd nešli a leželi venku na lavičkách. Viki v hospodě vedl jeden ze svých romantických telefonátů se svou dívkou: "Stulík, až přijedu, tak Vás vo..du!" Ve dvě se konečně loučíme s výčepním. Sdělil nám, že už se starosta informoval na to, kdo se to zabydlel na koupáku. Podal mu prý na nás jen ty nejlepší reference. No bodejď, kdo z místních mu tam dělá takové útraty.
Odjezd z Petrovic. Projeli jsme Sušici a začali stoupat směrem na Kašperk. V Albrechticích bylo občerstvení v hospodě. Nic zajímavého se tam nestalo, snad jen Lucii spadl řetěz a měli tam asi nejhorší Nektar, co jsme pili. Tam se také výprava rozdělila na dvě skupiny. Silničáři jeli dál po silnici pod Kašperk a na hrad došli pěšky. Bylo to poprvé, co silniční sekce byla rychlejší. Makáči s horskými koly jeli z Albrechtic na Sedlo (902 m.n.m.), sjeli (Jarda II), spadli (Kříža), nebo spíš sešli (ostatní) dolů do údolí a pak zase nahoru na Kašperk.
Na Kašperku jsme absolvovali poslední pivo ve stánku a prohlídku s velmi pohlednou průvodkyní. Jeník jako obvykle průvodkyni rozkládal. Zajímavostí zde je polorozpadlá helmice. Když o ní průvodkyně povídala, Máří si cosi zahuhlala pod vousy. "Prosím, neslyšela jsem", povídá průvodkyně. "Že není vyleštěná", odpovídá KP jako jeden muž. Co dodat - nikdo nic nechápe. Zatím co slušný Jeník, kterému se po pivu chtělo na záchod, přerušil kus prohlídky a odskočil si, Viki ověřil funkčnost středověkého prévetu, který je součástí prohlídky a obyčejně do něj návštěvníci strkají hlavu. Po prohlídce jsme se s průvodkyní tradičně vyfotili.
Z Kašperku jsme sjeli do Kašperských Hor, kde jsme na náměstí v hospodě "U čerta" povečeřeli. Měli tam Krušovické. Pak jsme po staré silnici sjeli dolů do Rejštejna. Robert jel tak rychle, že ztratil blikačku. Snažil se ji chvilku hledat, ale pak to vzdal. Čekal nás dnes poslední výstup, před kterým jsme se všichni třásli. Proto si Jarda, Jarda II a Viki skočili na jedno na posilněnou. Nakonec výstup do Svojší nebyl tak tragický. Holt už jsme zvyklí. Tam už na nás na chalupě čekali Petr a Vráťa.
Lerby, Máří a Vráťa šli napřed do Čeňkovi Pily do hospody. Bohužel právě zavírali, takže zase vylezli zpátky na Svojše. Zajeli jsme do Rejštejna pro pár bas piv a udělali si příjemný večer na chalupě. Petr a Vráťa se naučili hrát Macháčka a začalo se jim s námi také líbit. Tento večer se také poprvé (a naposledy) na tomto výletě hrál plakátek.
