Den čtvrtý
Ráno byla Doktorovi dána další přezdívka: Lepiduch. Už zase měnil duši. Helča je zase cukřenka, poněvadž sbírá cukr. Má cukrovku - ledvinku plnou sáčků s cukrem.
Dnešní etapa začala odpočinkově. Po snídani v místním konzumu (ve vsi byli dva, ale Kříža nám nařídil nakoupit v tomhle, protože ho vlastní jeho známá) jsme vyrazili do prvního kopečku. Jeník si již zde začal provokativně prozpěvovat "Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky, když jsem před tím posnídal trochu teplé žemle..." (Lanovka říkáme lehoučkým převodům - pozn. aut.)
Dojeli jsme do Velhartic, dali pivečko v hospodě v podhradí. Pivo nosil takový mladý číšník, což je pro KP neodolatelná příležitost pokusit se ho "rozebrat". Když přinesl první piva, zeptal se ho Jeník, jestli si smíme připisovat čárky. Už taková blbost ho dokázala rozhodit. Nicméně souhlasil. Větší sranda začala při placení. Vypili jsme pět piv, tedy na účtu bylo pět čárek. Jeník sveřepě tvrdil, že když to bylo povoleno, připsal dvě čárky, a teď by je rád škrtnul. Na účtu zbydou tři piva, která samozřejmě zaplatí. Vysvětlování situace netrvalo dlouho, ale naprosto zmatený číšník po obdržení sumy za tři piva mávnul rukou a prohlásil: "To je ňáký divný, já tomu vůbec nerozumím" a chtěl odejít pryč. Dorazil ho Jeníkův návrh na obchod: "Tak já z nich tedy vytáhnu peníze za ty dvě piva co jsem připsal, vy to spočítáte, dostanete peníze a pak se rozdělíme napůl! " To už se Lerby slitoval, zaplatil zbytek účtu a pak jsme jeli navštívit hrad. Na návsi někdo objevil kašnu. To samo o sobě není tak dobrý nález, ale na vrcholu byla pravá, nefalšovaná, krásně vyleštěná helma!!! Tak to jsme se museli hned vyfotit.
Studentskou slevu na vstupenky zachránil Jarda II průkazkou. Bohužel prohlídka byla až za půl hodiny, tak jsme přivítali nápis Občerstvení. Pája tam okamžitě vyběhl, ale ještě rychleji byl zděšený venku: "Voni tam maj jenom nanuky, ňáký sušenky a limonádu!" Max mu poradil: "Tak si dej nanuka Pivíska. A vem mi taky!" Takže to nakonec vyhráli Viki a Jarda, kteří zakoupili ještě v hospodě "jedno lahvové na cestu". Ale jsme kamarádi a víme, že teplé není dobré a tak jsme jim pomohli. Zbytek času do začátku prohlídky jsme se opalovali na 1. nádvoří. Při prohlídce vyhrál Klub Paniců všechny 3 prémie. Máří poznala, že v jedné místnosti chybí stěna, Jarda zarecitoval Romanci o Karlu IV od Jana Nerudy a Doktor věděl, jak se ve středověku testovala kvalita piva. Ke konci prohlídky (v hradním pivovaru) se najednou jeden z návštěvníků zadíval na Křížovo záda s klubovým trikem a prohlásil: "Jo jo, ten internet, to je ale věc." Na úplný závěr Jeník veřejně poděkoval průvodkyni za pěknou prohlídku a požádal ji, aby se s námi na památku vyfotila. Vyzvedli jsme si výhry ve vrátnici a se slovy "my jsme zvyklí vyhrávat" jsme odjeli směr Hory Matky Boží. Tam jsme si dali sekačku, pivo, počkali až přestane krápat a pokračovali.
Dalším cílem byl Svatobor. Do odpočinkové etapy však tento výjezd moc nezapadal. Když tam Lerby a Máří po nákupu v Sušici vyjeli Škeblí (trojka se prý dusila, ale na dvojku se taky několik kilometrů nechá v pohodě jet), cyklisti už ani neměli sílu utlouci Lerbyho hustilkami. Na vrcholu měli pouze lahvové, ale ionty se doplňovat musí. Někteří členové výpravy byli tak zesláblí, že nechtěli ani pivo! Ale zachránil to Viki. Přistoupil k opuštěným plným lahvím a se slovy "Není umění chlastat, když se ti chce" je vypil. Na vrcholu nás také čekal Venca, takže rozšířil počet účastníků zájezdu na 17. Vylezli jsme na rozhlednu, pokochali jsme se výhledy na Poledník, Velký Javor, Rábí a Sušici.
Pak jsme sjeli opět do Petrovic. Jako už tradičně, rozdělil se peloton na dvě skupiny - silniční a horskou. Při sjezdu ze Svatoboru Doktor vymetl velkou díru a udělal osmu na zadním kole.
V Petrovicích jsme opět zasedli k Luhanům a dali jsme si večeři. Opět výbornou. Pak jsme si koupili sud, zapůjčili pípu a přesunuli jsme se na koupák.
Na koupáku jsme se vykoupali, narazili sud, udělali jsme oheň a kalili. Vypadalo to, že pivo do rána nelze vypít a buřty nelze sníst. Navíc někteří (Pája, Martin, Helča) odešli velmi brzy spát. Kalili jsme jako o život. Řidič Lerby odešel spát chvíli před čtvrtou hodinou ranní, kdy už v sudu zbývalo jen pár piv. Nakonec přišli spáči na ranní směnu a pivo i buřty zkonzumovali. Když ráno kolem osmé procházel kolem výčepní od Luhanů, venčíc psi, u ohně seděl Pája, Martin a Jeník. Dost se podivoval, že je pivo vypito. Pánové v klidu snídali a tlačili do hlavy zbytek plechovek, které jsme kupovali na cestu na Javor. Nebe se zatáhlo a tak si šli ještě na chvilku zalehnout do příjemně provlhlých spacáků.
