Den druhý
Druhý den nás Lerby probudil ještě před osmou. Čekala nás těžká etapa s výstupem na Velký Javor. Po snídani před krmem jsme si připravili cestovní pasy a vyrazili do Němec. Přes Alžbětín jsme přejeli tentokrát v pohodě do Bayerische Eisenstein, kde se peloton rozdělil na dvě skupiny. Skupina horských cyklistů jela přímo po lesní stezce na Javorské jezero a pochvalovala si krásnou cestu. Viki, Max a Jeník měli i čas cestou řádně vyvětrat vlka. Skupina silničářů sjela až do Regenhütte a na jezero stoupala po silnici. Zrovna probíhal nějaký dálkový cyklistický závod, neboť po silnici jelo spousta cyklistů s čísly. Naši silničáři se mezi nimi vůbec neztratili, ba dokonce je Chlumáč do kopce v pohodě předjížděl. Viki-child nemá rád Lerbyho. Snad na protest seznámil se přímo za jízdy s jedním ze závodníků. Prý pokecali anglicky - slovo dalo slovo a Viki-child se nechal v klidu tlačit. Chudák máma Martina samozřejmě viděla v závodníkovi skrytého pedofila, ale bohužel je nemohla dojet!! Když konečně vysupěla nahoru, zoufale si stěžovala: "Ti cyklisté jezdí velmi rychle a potichoučku! A já jedu tak pomalu a strašně chroptím. To je trapné." Sešli jsme se všichni nahoře jako na povel.
Lerby s Máří tento den jezdili pouze s Blaženou a již čekali u Javorského jezera. Všichni cyklisti se již těšili na studené pivečko, které jsme ráno zakoupili a vozili v servisním voze. Na jezeru jsme se vyfotili jak do reklamy na Gambrinus. Bylo tam spousta lidí jako na tržišti a moc se nám tam nelíbilo. Kamila se stihla v jezeře i vykoupat. Jeník s Robertem zahnali jednu kachničku kamínky do vody, otravovala nás u lavičky.
Vedoucí CK Lerby přehodnotil etapu a rozhodl o významném zkrácení. Vypustili jsme výjezd na vrchol Javoru a dojeli jsme pod lanovku. Po kratší, ale rušné debatě jsme se vyvezli s množstevní slevou kousek pod vrchol a pěšky vystoupali až nahoru. Na vrcholu jsme udělali několik fotografií ve stylu "škatulata, hejbejte se" - první, druhá, třetí, čtvrtá, pátá. Působilo trochu komicky, když místní brali výlet s naprostou vážností. Přijeli svým Mercedesem pod lanovku oděni ve sváteční pumpky, horské boty, klobouky a vybaveni "špacírštoky", nechali se vytáhnout lanovkou nahoru a tam si užívali. Naproti tomu my, otrhanci ve špinavých trikách a mastnými vlasy, v sandálkách či plátěnkách berouc kopec jako jeden z mnoha pokořených.
Doktor vyprovokoval vrcholovou kontrolu průkazů KP. Viki prohlásil: "Když vrcholová, tak hloubková." No a Doktor hloubkovou kontrolou neprošel, poněvadž mu v průkazu stále chybí fotografie. Je to zatím nejvýše položená kontrola průkazů KP v novodobé historii klubu. Také jsme se pokochali krásnými výhledy na Ostrý a na Malé Javorské jezero.
Dole pod lanovkou jsme si dali svačinku, pár piveček až z toho Jarda II usnul. V této relaxační pauze snad všichni členové výpravy použili místní kvalitní a čistou toaletu s dostatkem papíru a teplou vodou. Od té chvíle se tam čerti ženili a pokud se klimatizace zakousla, žení se dodnes. Viki využil pauzy i pro umytí hlavy. Vypadal vskutku zajímavě, když používal sušáku na ruce jako fénu.
Při odjezdu jsme museli opět roztlačovat Blaženu, zlobil startér. Za celý den jsme ji roztlačovali pětkrát. Je to frajeřina vyrazit do zahraničí s autem, které nestartuje.
Do Železné Rudy jsme se vrátili přes Brennes. Sjezd z Brennes do Bavorské Rudy byl překvapivě krátký. Pak jsme se parádně vykoupali na koupališti v Železné Rudě. Máří na nás nezapoměla a zkušeně nakladla plechovky z přehřatého auta vychladit.
Večer jsme samozřejmě zasedli opět k Okulovi. Menší skupinka (Kříža, Kamila, Robert, Jarda, Lucie, Max) vstoupila záhy do Macháčka. Po dvou, třech rundách však došel Fernet. Za další dvě rundy i kulatina. Holt jim to neklaplo, výčepák pro ně neměl pochopení. Výsledek? 75 malých panáků. Viki-child si chtěl zahrát kulábr a překvapil, že chtěl hrát s Lerbym proti Martině a Radymu. Když je "vypráskal", šel s Jardou II na šipky. Také jsme objevili velmi inspirující plakátek na pivo Velvet. Hned jsme si jej upravili podle našich představ. Bohužel zavírali už ve 22 hodin, alkoholy a jídla docházely jako na běžícím pásu. Když nám vrchní sdělil, že nemá ani kafe, někdo vyslovil spásnou myšlenku: "Ještě že je tady Brko!". Všichni jsme chutě vyrazili do nového dobrodružství nedbaje skeptických poznámek pánů, kteří tam byli minulý den. Kromě nás byli v Brku ještě dva lidé! Ale ani tam nebyli nejlépe zásobeni. Viki, Jarda II a Máří vypili veškerou tequilu. Nenechali se zahanbit ani Jeník, Doktor a Rady, kteří vypili všechen rum. Zbytek výpravy, trochu zmožen Macháčkem postávali u stolků a srkali houbu. Pak už nás to vážně přestalo bavit a šli jsme si lehnout. Jen Jarda II a Viki dali ještě pár her šipek. Po návratu pak zavěsili svá kola na mříže u oken hospody. "Abysme na ně líp viděli, né, vole!!"
